(6. dubna 2023) Mediální rozruch budí poslední týdny tahanice o další směřování Ústavu pro studium totalitních režimů známému spíš pod zkratkou ÚSTR.

A protože tento ústav vznikl z iniciativy Senátu, sešlo se dnes v jeho sídle jednání s představiteli vedení i nespokojených odborných zaměstnanců. Jako historik a muzejník ty vnitřní spory sleduji o to více a obávám se, že ústav v čele s novým ředitelem a nedávno nově zvolenými radními spěje v "zájmu ochrany před návratem totality" k černobílé prezentaci našich dějin. Už v prosinci loňského roku mě varoval projev kandidáta, dnes už člena Rady ÚSTR, Jiřího Miholy před senátory: "My se dnes setkáváme s relativizací té nedávné historie. Když cituji v uvozovkách: Nebylo všechno tak špatné. Někdy dokonce i někteří historici se takto vyjádří. Já s tou relativizací zásadně nesouhlasím. I proto chci pracovat v Radě ÚSTR."

S takovým přístupem se historie může stát jen ilustrací předurčených pravd, byť hlásaných v dobrém úmyslu.
Přece není sporu o tom, že komunistická a nacistická totalita byla brutální a odsouzeníhodné, ale jako jakoukoli jinou epochu by ji historici měli dokumentovat a prezentovat co nejkomplexněji a nejobjektivněji. Teprve pak je možné pochopit, jak takové zlo mohlo ovládnout společnost a příště se mu vyvarovat.