6. 1. 2026 – Ve smršti nenávistných projevů, kterými českou společnost zpražili mezi adventem a Novým rokem představitelé nové politické elity, mi coby senátoru i historikovi spravil náladu „Pastýřský list“ litoměřického biskupa Stanislava Přibyla. Jeho novoroční poselství naopak staví nenávisti hráz. Rok 2026 prohlásil za „Rok usmíření“ v souvislosti s 80. výročím odsunu sudetských Němců a s ním spojeného utrpení. „V roce 1945 skončila nejen válka, ale i běsnění nacismu, vypjatého nacionalismu, ideologie, která připravila o život milióny lidí tím, že tvrdila, že jeden člověk je víc než druhý, a proto je třeba se určitých skupin lidí zbavit. Zdá se nám to jako temná minulost, ale toto nekřesťanské a nelidské smýšlení o lidech je bohužel stále živé, a to i dnes.“ Biskup těmito slovy poukázal, že se rozhodně nevymezuje jen vůči historickým křivdám.

Vypjatý nacionalismus a ostrakizace určité skupiny obyvatel se z nacistické říše přelily do čerstvě osvobozeného Československa. Terčem se stali zejména čeští Němci bez rozlišování viny, ale i smíšené rodiny, dokonce německy mluvící Židé. Tehdy až na výjimky čelní politici v honbě za popularitou rozdmýchávali temné pudy v české společnosti, a to včetně prezidenta Edvarda Beneše. Ten v květnu 1945 veřejně pronesl: „Německou otázku musíme v republice vylikvidovat.“ Vyvolávači nenávisti aktuálně cílí hlavně na Ukrajince a vehementně přitom mávají českou vlajkou. A daří se jim. Pro ukrajinské uprchlíky není na ulici neobvyklé vyslechnout si od kolemjdoucích pár nadávek. Hesla jako „naše peníze našim lidem“ nebo „Čechy Čechům“ se dostávají do slovníku politikům už i mimo extrémisty.

Biskup Stanislav Přibyl plánuje 12 mší na 12 místech v Ústeckém kraji spojených s poválečným násilím. Rád se alespoň jedné zúčastním, abych podpořil toleranci a solidaritu a demonstroval odpor proti snahám štěpit společnost a proti malosti a nesnášenlivosti, která u nás dosáhla svého vrcholu v různých formách za mnichovské krize, v době druhé světové války, pak právě v letech 1945 a 1946 a po únoru 1948. A dnes znovu cení zuby…

(Na úvodní fotografii je pamětní deska obětem poválečného násilí, která je teď i s kusem zábradlí z rekonstruovaného Benešova mostu součástí výstavy Mosty – Brücken v ústeckém muzeu.)