Pod jedním z příspěvků na facebookové stránce Panoptikum Ústí nad Labem se rozvinula diskuse, že za nepřívětivé volební výsledky v našem krajském městě můžou důchodci.

Prosím, nesvádějme to na seniory. Učím na univerzitě třetího věku, mám mezi dříve narozenými mnoho nadaných studentů a studentek a taky přátel. A musím podotknout, že rozhodně nesplňují lehce stereotypní představy některých internetových diskutérů.

Světe div se, i v našich krajích žije mnoho lidí, kteří přes pokročilý věk zůstávají mladí duchem. Mohl bych tu začít vyjmenovávat, co všechno moji studenti v seniorském věku zvládají a jak podnětné diskuse vedeme. Ale to by bylo na dlouho.

Chápu ovšem, že někteří senioři a některé seniorky mají omezené možnosti užít si stáří aktivně. A tou překážkou jsou často, bohužel, peníze, tedy jejich nedostatek. Trochu mě proto zneklidňuje, že vláda se ve svých opatřeních na zvládání zvyšujících se životních nákladů zaměřuje zatím hlavně na rodiny s dětmi. Přitom domácnosti lidí, jejichž příjmem je starobní důchod, současná krize ohrožuje víc než dost.

Věřím, že do podzimu vláda a zákonodárci seniory s nízkými příjmy podpoří. Pokud by ale snad zapomněli, což se může stát, byla by to jedna z prvních věcí, které bych v Senátu řešil. A to i z trochu sobeckých důvodů. Zaprvé za dvacet a něco let budeme s mou ženou také důchodci a za druhé, a to hlavně, se těším na další a další věkovité a inspirativní účastníky a účastnice mých přednášek. Nerad bych, aby si nemohli dovolit se vzdělávat a žít aktivně.

Příjemné stárnutí a úspěšné získávání životní moudrosti vám přeji, bez ohledu na to, kolik vám zrovna je. A prosím ještě jednou – nesvádějme to na seniory.