Ministerstvo životního prostředí je proti větrným elektrárnám. Tento postoj dnes zazněl od ředitele sekce technické ochrany životního prostředí Jaroslava Wasserbauera na zasedání senátního výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, jehož jsem členem. Mě i většinu kolegů to zaskočilo, přece tu mluvíme o významném obnovitelném zdroji energie, který má životní prostředí v principu chránit. Možná to takto natvrdo jedna z tváří strany Motoristé sobě říci ani nechtěla a sehrála roli řečnická neobratnost, ale když to spojím se vším co v poslední době zaznělo ze strany politického vedení ministerstva a zejména z úst vládního zmocněnce Filipa Turka, tak to vlastně sedí.

Probírali jsme rizika větrníků jako hluk, infrachvění, stroboskopický efekt, porušení krajinného rázu…  Ano to jsou všechno možné negativní efekty, které nesmí být brány na lehkou váhu a musíme se snažit omezit jejich dopady na přírodu a lidské zdraví. Ale jakou nabízejí Motoristé alternativu pro výrobu elektrické energie? Prodloužení těžby uhlí a jeho pálení v elektrárnách u nás v Ústeckém kraji. A co na to krajinný ráz? Z Komáří vížky vidíte hned několik elektráren najednou s jejich dvousetmetrovými komíny a baterií čoudících chladírenských věží a kousek od nich megajámy uhelných velkolomů a to všechno propletené sítí sloupů a drátů vysokého napětí. O zdravotních dopadech se ani nemá smysl rozepisovat. V tomto kontextu mi nepřidá pár větrníků trčících na horizontu Krušných hor zas tak nepřijatelnou daní za pohodlí. Ale možná se v jiných krajích vysvětluje hůř, že výroba elektřiny s sebou nese i určité oběti…

V tomto videu si ještě můžete poslechnout, jak jsem nedávno na schůzi senátu připomněl ministrovi životního prostředí, že hlukem obtěžují nejen větrné elektrárny a že je potřeba věnovat pozornost třeba i hlučným motoristům.

PS. Nemyslím si, že větrné elektrárny svým výkonem mohou plně nahradit uhlí, ale představují důležitou složku do energetického mixu naší země, která sníží závislost na fosilních palivech i závislost na jejich externích dodavatelích, která jak se ukazuje, je slabinou bezpečnosti České republiky.