(18. 12. 2025) „Ať pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí!“ Toto havlovsko-masarykovské motto mi v poslední době zní aktuálněji než jindy.

Pravda a láska získaly těžkého soupeře ve vlně dezinformací a nenávistných projevů, které se ze sociálních sítí vytrvale tlačí do myšlení a chování.

Když jsem dnes u příležitosti 14. výročí úmrtí Václava Havla stanul s kolegy ze Senátu u jeho hrobu na vinohradském hřbitově, napadla mě ještě jedna paralela se současným stavem společnosti.

Sametový prezident své proslovy nepřizpůsoboval tomu, co předpokládal, že lid touží slyšet. Často říkal i nepříjemné věci, které se špatně poslouchaly.

V prvním novoročním projevu po pádu komunistického režimu také zaznělo: „Všichni jsme – byť pochopitelně každý v jiné míře – za chod totalitní mašinérie odpovědni, nikdo nejsme jen její obětí, ale všichni jsme zároveň jejími spolutvůrci.“

Každému tím sáhl do svědomí a zároveň připomněl vlastní nedokonalost. Jako historik se o tento citát opakovaně opírám v úsilí chránit se před svody černobílého popisování minulosti.