(18. října 2022) K ústecké univerzitě mám osobní vztah. Vystudoval jsem tu svou milovanou historii. Můj obor se jmenoval Kulturně historická regionalistika, takže to byla vlastně taková "vysoká patriotická."

S denním studiem jsem začal v poněkud pokročilejším věku. Zatímco většině spolužáků bylo 18, mně už 27. Musel jsem si vedle návštěv přednášek vydělávat na živobytí v profesi novináře na volné noze. Bylo to náročné ale překrásné období prožité ve skupině zapálenců pro vědu. Ani pak coby muzejní historik jsem se své Alma mater nevzdálil, podílel jsem se na řadě jejích vědeckých projektů.

V politické kariéře jsem se jako radní pro kulturu snažil prohloubit intenzitu spolupráce akademiků s městem. A předpokládám, že v senátorské funkci budu mít mnohem více příležitostí to ještě rozvinout. Chtěl bych fungovat jako prostředník mezi univerzitou, krajským městem a obcemi, Ústeckým krajem i centrálními institucemi v Praze.

Cíl je jasný, zapojit co nejvíce akademický svět do rozvoje regionu. Příležitostmi náš kraj disponuje a je potřeba je uchopit chytře, tedy tak, aby z nich u nás zůstala co nejvyšší přidaná hodnota. Aby to nedopadlo jako z jiným naším obrovským potenciálem - uhlím, po kterém nám nakonec zůstanou jen obří krátery v krajině i na duši.
Takže jsem moc rád přijal pozvání pana rektora Martina Baleje, s kterým se v tématech prosazování našeho regionu dosti shodneme.