11. listopadu 2026 – I jednu smutnou zprávu mi vedle milých přání doručily dnešní jmeniny. Na svátek Martina zemřel v dobětickém domově pro seniory kamarád, proslulý sběratel ústeckých pohlednic, vlastivědec a autor populárního knižního triptychu „Tak to bylo na Ústecku“ Petr Špaček (nar. 1939). Za zhruba dvacet let naší spolupráce mi zprostředkoval široký přehled o regionální historii a místopise a do muzejních sbírek mi předal nejeden poklad ze svých četných průzkumů terénu.

Černobílé fotky, které ho zachycují jako akčního hrdinu ústecké vlastivědy na záchranných akcích ze sedmdesátých a osmdesátých let, byly pro mou muzejní kariéru zásadní inspirací. Nezapomenutelné jsou záběry Petra Špačka při klučení zarostlého popraviště na Větruši či na žebříku u demolované barokní kaple na Mariánské skále, kterak ručně vysekává metrákový pískovcový znak města, aby ho pak naložil do svého pidi „VW brouka“ a odvezl do bezpečí (dnes je součástí sbírek muzea).

Díky, Petře, za velký kus práce pro kříšení genia loci našeho regionu. Byl jsi Echt! Echt! Ústečák… a taky Echt! Echt! Tepličák.

A ještě jednou díky i za úžasný loňský osobní dárek k Vánocům, který poodkryl historii mých ústeckých předků.

Jo, abych nezapomněl. Díky taky za hlas ve Tvých posledních pozemských volbách, který přispěl k aktuálním změnám ve Tvém milovaném Ústí. Věřím, že to budeš seshora bedlivě sledovat.

Na fotce je ústecké popraviště a Petr vpravo.

Archiv města Ústí nad Labem uveřejnil Petrův stručný životopis:

Petr Špaček se narodil roku 1939 do česko-německé rodiny v Teplicích-Šanově. Jeho otec byl Čech, živil se jako písmomalíř, a matka Němka. V roce 1964 se přiženil do Ústí nad Labem a pracoval zde jako elektrikář.

Po příchodu do krajského města objevil v rozvodné krabici domu určeného k odstřelu schovanou obálku se starými pohlednicemi a fotografiemi Ústí nad Labem. O jeho sběratelském zájmu tím bylo rozhodnuto. Roku 1971 spolu s kamarádem Gerhardem Truschkou vyčistil místo ústeckého popraviště na Větruši od náletových dřevin. Před demolicí také zachránil např. městský znak z kapličky na Mariánské skále.

V polovině sedmdesátých let získal jako občan německé národnosti povolení k vystěhování do Německé spolkové republiky. Žil v Mnichově, ale do Čech se pravidelně vracel za manželkou, která zůstala v Ústí a starala se o rodiče. Obtížné cestování přes železnou oponu ho v roce 1988 přimělo k návratu. Živil se pak jako elektrikář v ústecké zoologické zahradě.

Petr Špaček byl respektovaným znalcem historie Ústecka či Teplicka. Proslul také jako sběratel keramiky a především pohlednic. Donedávna spolupracoval s Oblastním muzeem v Ústí nad Labem nebo Archivem města Ústí nad Labem. V letech 2008–2010 vydal ve spolupráci s ústeckým archivem třídílný výběr pohlednic ze své sbírky, zaměřený na Ústí nad Labem a jeho okolí. S širším kolektivem autorů pak o něco později vznikly podobné tři svazky zabývající se Teplicemi.

Životopisný rozhovor poskytl v roce 2024 pro knihu Mariánka // Marienberg.

Petr Špaček zemřel 11. listopadu 2026 v domově pro seniory v Doběticích.