Na svém péráku jsem vyjel k jezeru Milada natočit video s výzvou vládě a ministerským úředníkům. Nejde jen o to, že současné zdražování samozřejmě nejvíce dopadne na náš region. Všichni víme proč, stačí se dívat kolem sebe nebo aspoň znát statitiky. Současná vláda začala vládnout v krizi a vůbec jí to nezávidím. Je ale jisté, že musí přidat, pokud chce předejít velkým sociálním problémům.

Pravdou ovšem je, že v podstatě všechny vlády od revoluce na náš kraj zapomněly. Po desetiletí jsme si tu ničili přírodu, města a hlavně zdraví, aby zbytek země měl elektřinu a teplo, o chemickém průmyslu nemluvě.

Můj Pérák z roku 1953 mi pomáhá v předvolební kampani.

Jasně, nějaké investice do našeho kraje míří. Ale jde o jednotlivosti, často o náhodné projekty. Stačí se podívat k sousedům do Saska, které na tom v devadesátých letech minulého století bylo podobně jako my. Na druhé straně Krušnohoří je však viditelné, že podpora státu je systematická, vytrvalá a promyšlená.

U nás musíme někdy až téměř poníženě centrální úřady žádat, aby laskavě přispěly na ten či onen projekt, podpořily potřebné sociální služby nebo investovaly do vzdělávání a památek. Přitom šikovných lidí se skvělými nápady u nás žije čím dál víc. I dokončení revitalizace jezera Milada, kde jsem výzvu natočil, chce stát hodit na hrb místních obcí. Takhle se zodpovědný stát nechová.

Nechci čekat dalších třicet let a dívat se na to, jak ministerstva neplní politiku srovnávání regionálních rozdílů. To video s výzvou vládě jsem natočit musel a kdykoliv to bude možné, budu ministrům a jejich úředníkům připomínat, že tady pod Krušnými horami mají dost nedodělané práce.

Naštětstí v tom nejsem sám. Bavil jsem se s chomutovským senátorem Přemkem Rabasem a dospěli jsme k jasnému závěru. Samotný tlak na státní úřady, aby konaly svou povinnost, je málo. A tak jsme začali připravovat speciální zákon pro srovnávání regionálních rozdílů, který současné vládě i těm budoucím stanoví jasná pravidla a povinnosti při péči o regiony, kde se stále prokazatelně žije o něco hůře než ve zbytku země.

Obávám se totiž, že jen řeči a přemlouvání stačit nebudou. Třicetileté zkušenosti mou obavu potvrzují. Co myslíte?