9. října 2026 – „Hodila jsem Vám to!“ zvolala na mne usmívající se seniorka, když jsme se dnes odpoledne míjeli na zastávce, kde jsem čekal na trolejbus, abych sám splnil občanskou povinnost a vložil do urny svůj volební lístek pro JEDNO Ústí. Při nastupování do trolejbusu jsem pomohl jiné starší cestující s těžkou taškou a ona mi při děkování sdělila, že kromě nákupu zvládla i odvolit. Nechtěl jsem se ptát přede všemi koho, byť jsem se pnul zvědavostí, tak jsem odpověděl, že já taky zrovna jedu volit a k tomu ještě kandiduji. Zeptala se za koho, a když slyšela JEDNO Ústí, hned kontrovala, že právě tuhle stranu volila. Byl z toho vášnivý rozhovor o neveslém stavu města a politické kultury až do chvíle, kdy jsem musel vystoupit.

Doma na Kameňáku jsem vyzvedl dceru Žofii a psa Garika a vydali jsme se lesem pěšky na svádovsko-olšinské hřiště do naší volební místnosti. Trochu pršelo a foukal vítr. Udělat v takových podmínkách snímek s volební plachtou a neposedným psem tak, aby tam ještě vlála státní vlajka a byl čitelný nápis TJ Svádov-Olšinky, byl nadlidský výkon. V místní hospodě jsme si s dcerou ťukli pivem a kofolou na vítězství JEDNO Ústí a od vedlejšího stolu se ozvalo: „Vždyť to máte jasný!“

To jsou povzbuzující signály, ale stejně budu v napětí až do zítřejšího vyhlášení výsledků.

Držme si palce!

Změna je možná!