31. července 2026 – Podněcování k nenávisti ve jménu nacionalismu, víry nebo rasy vede společnost do pekel. A 31. července před 81 lety zažili peklo ústečtí Němci na Benešově mostě a dalších místech v centru, kde dav zdivočelý výroky tehdejších předních politiků o nutnosti „vylikvidování německé otázky“ pořádal lynč náhodných kolemjdoucích označených bílou páskou s písmenem „N“ (Němec).

V Ústí se o masakru začalo otevřeně mluvit až po Sametové revoluci. Bylo mi patnáct, když jsem se na něj poprvé zeptal svého dědy, starousedlíka ze smíšené rodiny. On mi nesměle odpověděl, že z mostu tehdy „letěl“ i jeho německý děda, tedy můj prapraděda Josef Schneider z Olšinek. Byl jsem v šoku, a děda to obratem raději bagatelizoval, že prý až na nějaké modřiny se mu nakonec zas tak moc nestalo a vyplaval. (Prapradědovi bylo v té době už 68 let!) Dalších zhruba sto obětí ale jeho štěstí nemělo.

Karel Čapek napsal: „Děsím se davu, je nejkrutější a nejhloupější ze všech přírodních živlů.“ Tento citát a jeho reálný odraz v historii, třeba právě v podobě ústeckého masakru, by měli mít každý den na paměti čeští politici, kteří nezodpovědně sbírají popularitu davu šířením nenávisti k Romům, Ukrajincům, migrantům či sudetským Němcům a činí z nich hromosvod frustrace z vlastní neschopnosti.

Děkuji arcibiskupovi Stanislavu Přibylovi za jeho projekt „Roku smíření“, jehož byla páteční ústecká připomínka k výročí ústeckého masakru součástí. A děkuji i primátoru Petru Nedvědickému, že se město po letech ostudné ignorance k pietě na Benešově mostě opět otevřeně přihlásilo.