Odpůrci konání sudetoněmeckých dnů v Brně se často zaštiťují památkou obětí nacismu. Ale když jim pak některá z obětí vysvětluje zásadní věc, že vina není ani kolektivní, ani dědičná a že je to právě slepá nenávist, která představuje prapříčinu zvěrstev typu holocaustu, tak na ni křičí „kolaborante a zrádce“.
Měl jsem příležitost nedávno osobně poděkovat spisovateli, disidentu a sametovému ministru kultury Milanu Uhdemu za jeho vystoupení na vyhroceném dubnovém jednání brněnského zastupitelstva. Za to, že ve svých devadesáti letech, s válečnou zkušeností perzekvovaného židovského míšence, jemuž němečtí nacisté v rámci „konečného řešení“ zavraždili 18 příbuzných, přišel hájit proces usmiřování a dialogu s potomky sudetských Němců.
Do Brna se chystají s obdobným poselstvím i dvě Wintonovy děti, židovské sestry z Československa, Eva Paddocková a Milena Grenfell-Bainesová, zachráněné před koncentráky slavným Nicholasem Wintonem. Připojí se i Wintonův syn Nick. Vyslechnou si i oni nenávistné pokřiky?
Ukažme posledním žijícím obětem nacismu i potomkům sudetoněmeckých krajanů, že česká společnost se za osmdesát let poučila z nejhorší tragédie lidstva a že ti, kteří se stále tak snadno nechají naočkovat nenávistí, jsou jen křičící menšina. Udělejte to buď přímo návštěvou brněnského setkání, anebo třeba podpisem petice: